Českému sportu chybí koordinace a informace

Mimořádně úspěšný rok 2013 má za sebou Sdružení sportovních svazů ČR.

Českému sportu chybí koordinace a informace

Druhá největší sportovní organizace v zemi rozšířila opět svou členskou základnu a také na reprezentačním poli docílila rekordní medailové žně. Její předseda Zdeněk Ertl má nepochybně dost důvodů ke spokojenosti.

Jaký byl rok 2013 z pohledu Sdružení sportovních svazů ČR? Které mezníky nebo události byste zvýraznil?
Rok 2013 byl podobný jako řada let předešlých. Potěšitelné je, že zájem o naše sporty pokračuje a dokonce se rozšiřuje i členská základna. Na mezinárodním poli jsme dosáhli historického úspěchu v počtu získaných medailí. Naši reprezentanti jich přivezli celkem 326 z evropských a světových šampionátů, Světových pohárů a dalších vrcholných akcí. Co je však – bohužel – nepříjemné, je skutečnost, že i do sportu se promítala nejasná politická situace v naší zemi, která měla vliv také na schvalování nových zákonů.

Sdružujete sedmnáct svazů a 630 000 členů – to je velká sportovní rodina. Co je jejich spojovacím článkem?
Jednoznačně je to především zájem o sport, který je většinou podmíněn technickými dovednostmi a znalostmi. V našem Sdružení jsou náročné sporty a aktivity a společný je pro nás zájem vytvářet podmínky pro rozvoj těchto sportů na všech úrovních.

V listopadu 2012 oznámil Český olympijský výbor, že zahájil proces sjednocení českého sportu. Daří se mu to? Jaký je aktuální stav?
Z mého pohledu se zatím nic nezměnilo. Chybí hlavně koordinace a informace. Český olympijský výbor prohlašuje, že zastupuje všechny sportovce, ale – bohužel – o tom, kde se jedná a co se projednalo, nic nevíme. Dokonce v nově jmenované Radě ministra pro sport, která byla navržena předsedou ČOV, nemá Sdružení svého zástupce.

Peněz v českém sportu není obecně mnoho, zato natažených rukou ze všech stran je spousta. Jak se vám daří financovat činnost Sdružení?
Zatím se nám prostředky na dofinancování jednotlivých svazů ve Sdružení dařilo získat. Největší podíl je z programů ministerstva školství. Větší část peněz na činnost si však hradí jednotliví členové ze svého, a to i v rámci reprezentačních družstev! Do značné míry to limituje rozvoj našich sportů, které jsou finančně náročnější. Zde se nabízí otázka, zda je pro stát přínosnější financovat řadu let neúspěšný olympijský sport, nebo spíše mezinárodně úspěšný a populární neolympijský sport?!

Co by podle vás pomohlo dalšímu rozvoji vaší organizace?
Hlavně aktivní a těsná spolupráce ve sportovním prostředí. Nemáme a nebudeme mít finanční prostředky na to, abychom byli schopni pro naše svazy, jejich kluby a členy zajistit „podpůrný servis“. Myslím tím technickou, informační, právní, ekonomickou a další podporu. Administrativa spojená s činností klubů narostla, řada věcí se mění a pro dobrovolné funkcionáře, kteří se chtějí především angažovat ve sportu, je to hodně zatěžující. Ostatní nestátní neziskové organizace spolu úzce spolupracují a koordinují svoji činnost. Projevilo se to teď například v přípravě platformy Partnerství NNO 2014+ k Dohodě o partnerství pro programové období EU 2014-2020, umožňující nestátním neziskovým organizacím čerpání peněz z evropských fondů. Sport tam pochopitelně nemá nic.

Hlavním posláním Sdružení je rozvoj amatérského sportu a každodenní činnosti členů ve městech a obcích. Neměl by stát právě na tyto aktivity přednostně přispívat?
Stát by měl, podle mého názoru, financovat reprezentaci, talentovanou mládež a rozvoj potřebné materiálně technické základny pro reprezentaci. Vedle toho by měla být transparentně financovaná i organizační stránka sportu. Na konkrétní sportovní činnosti ve městech a obcích se musí podílet právě jednotlivé obce a města.

Jaký hlavní cíl si Sdružení vytyčilo po letošní rok?
Cílů je hned několik. Pomoci svazům a klubům s přechodem na Nový občanský zákoník, zlepšit pro ně „podpůrný servis“ a vytvořit také lepší podmínky pro spolupráci v krajích a regionech, aby se do činnosti zapojilo zejména víc zájemců z řad mládeže.