Mým cílem je nezužovat problémy sportu na peníze a jejich přerozdělení

Mým cílem je nezužovat problémy sportu na peníze a jejich přerozdělení

Do funkce náměstka pro řízení sekce sportu a mládeže na MŠMT byl Karel Kovář jmenován ve velmi vypjaté atmosféře, která panuje v českém sportu od jara 2017, kdy policie zahájila vyšetřování zneužívání finančních prostředků, které stát formou dotací na sport v ČR vynakládá. Nejen o financování sportu je následující rozhovor.

 

Vážený pane náměstku, byl jste vhozen do jámy lvové v situaci, kterou české sportovní prostředí nepamatuje. I když o finance jde až v první řadě a jistě často dostáváte otázku, kdy konečně pošlete finanční prostředky, začneme z jiné strany. Co pozitivního vidíte v současném českém sportu? Není na čase kromě negativních zpráv vysílat i signály pozitivní?

Sport je v první řadě o lidech, o aktivních lidech, kteří mají své sny a cíle. Organizují si svůj volný čas, setkávají se s přáteli, starají se o své zdraví. Sport, pokud neslouží moci či slepě penězům, je veskrze pozitivní. Sportovní hnutí muselo v poslední době vyvíjet příliš mnoho úsilí směrem ke zlepšení ekonomické podpory sportu, to s sebou neslo nutnost být blízko politiky a generovalo to do čela hnutí určité osobnosti, které mohly zlepšení kritické situace dosáhnout. Společenská důležitost sportu byla politiky podceněna. Pozitivně vnímám zejména růst masovosti sportu a účast na hromadných akcích (rozmach běhů, cykloturistiky) a plné přípravky sportovních klubů. Pokud tento zájem nepodchytíme a nevytvoříme rychle podmínky pro zvýšený počet sportujících, promarníme generační šanci. Musíme nyní vytvořit kvalitní akční plán rozvoje sportu na léta 2018 - 2019, upravit legislativu, posílit odborně i kvantitativně instituce ve sportu a dobře zacílit dotační programy.

Zmínil jste změněnou legislativní situaci. Domníváte se, že sportovní prostředí se dostatečně připravilo na nový občanský zákoník? Velkou bouři nevole sportovců vyvolává požadavek na spolufinancování v dotačních programech.

Moje zkušenost ze sportovního hnutí je spíše taková – sportujeme, děláme užitečnou věc, nepotřebujeme zákony a předpisy, máme svoje pravidla soutěží, nevměšujte se nám do sportu (myšleno stát). Sportovní prostředí je natolik různorodé a rozdrobené, že chystané změny a jejich důsledky si uvědomila určitě jen jeho menší část. Na druhou stranu si stále kladu otázku: je občanský zákoník s odpovědnostmi, které stanovuje, vhodný pro sportovní organizace s desetitisíci i statisíci členy a mnohamiliardovým majetkem, stejně jako pro malé kluby? Osobně postrádám nový zákon o podpoře sportu.

Problém spoluúčasti nemohl být racionálně komunikován, bylo to v době maximální nedůvěry sportovních svazů v kompetenci MŠMT. Spolufinancování je problém systémový a legislativní a znovu se vracím k vyřčenému. Pravidlo 70:30 pro dotace neziskových organizací (NNO) je platné pro všechny různě zaměřené neziskové organizace. Vychází mj. z toho, že NNO pracuje v místě nebo regionu a je kofinancována obcemi, regiony a částečně i privátními (komerčními) zdroji. To funguje ve sportu u klubů, kde 70% dotace ze státní úrovně není problém. Ale nemůže to fungovat u sportovních svazů. V tomto smyslu je pak velmi těžké při jednáních na vysoké úrovni vysvětlovat, že Zásady nejsou vhodné pro programy I, II, III, V, VII, IX, ale vyhovují pro program IV, VI, VIII a X. Programy nejsou v souladu s legislativou a musí projít vývojem. To, zda MŠMT prosadí aspoň minimální změnu Zásad, budeme vědět v polovině října 2017. Z toho vyplyne definitivní podoba programů na rok 2018.

Dalším třaskavým bodem je zřízení rejstříku sportovců, povinné ze zákona. Na setkání vedení ČOV se sportovními svazy zazněla nabídka na předání programu ČOV, dle informací předsedy ČOV Jiřího Kejvala financovaného soukromými subjekty, zdarma ministerstvu. Je toto vůbec reálná myšlenka? Jak se chystáte na spuštění rejstříku?

Rejstřík se řeší od pověstného výroku tehdejšího ministra financí Kalouska, že Česká republika má sice 10,5 milionu obyvatel, ale 11 milionů sportovců. Sport musí mít na státní úrovni evidenci a statistiku dat, která longitudinálně a nezávisle shromažďuje a analyzuje, tak jak je tomu ve školství, zdravotnictví, sociálním systému, dopravě, a na základě toho připravovat jak strategická, tak i exekutivní rozhodnutí. Rejstřík, jak je definován, je významnou součástí celého systémového opatření a rozšířením činnosti odboru sportu. Rozhodně nemáme nastavené cíle v této oblasti pouze na splnění zákona. Do toho je tu nová evropská legislativa GDPR (týkající se přísnější ochrany osobních údajů), která omezuje shromažďování dat. Bude nutné jednat se svazy, která data budou evidována na úrovni MŠMT, která svazy a zda nebude nutná legislativní úprava zákona o podpoře sportu, aby svazy nebyly v rozporu s GDPR. Musí to být o spolupráci. V rámci MŠMT to řeší mezisekční skupina, sekce sportu a mládeže má v kompetenci obsah a metodiku sběru dat. Volba je mezi dalším modulem, který rozšíří stávající systémy na MŠMT nebo „hotovým“ sportovním systémem.

Velmi se diskutuje existence tzv. Programu VIII, který je určen pro sportovní kluby a tělovýchovné jednoty. Jdou hlasy, že by měl být zrušen a prostředky přesunuty sportovním svazům.

Program VIII má zcela jiný charakter, než bylo v předchozích letech na MŠMT i ve sportovním hnutí zvykem. Má zastánce i odpůrce. Vláda, která navrhla a prosadila zvýšení prostředků do sportu, je podmínila tím, že prostředky půjdou přímo klubům, takže úředně to není k diskusi ani rušení. Svazy mohly rozdělovat prostředky z loterií, ale nemohou být prostředníkem rozdělování státních dotací. Zde narážíme opět na nedostatečnou či nevhodnou legislativu pro sportovní prostředí, nelze stejným „kopytem“ rozdělovat desetitisíce a stamiliony. Pro kluby na státní úrovni prosazujeme kapitační platbu, pokud to prosadíme do zákona o podpoře sportu a budou funkční rejstříky, dotační proces odpadne a využijeme pro kluby normativní financování.

Jaký je Váš názor na zřízení nového ministerstva sportu?

Nemáme zatím pro odbor sportu dostatek kvalitních odborníků ochotných stát se úředníky a samotný politický a legislativní akt to nezmění. Odbor sportu je malým odborem v rámci státní správy i MŠMT. Má u sebe další dvě organizace: Vysokoškolské sportovní centrum a Antidopingový výbor. Pokud bychom se inspirovali dále u školství či jinde, chybí resortní výzkumné centrum či ústav, možné je uvažovat i o muzeu sportu (pozn. Pedagogické muzeum je součástí MŠMT), a hlavně spolupráce s regiony i resorty. A také by bylo potřeba početně minimálně zdvojnásobit samotný odbor. Pak by sport i v rámci MŠMT mohl diverzifikovat odbory: Ekonomiky sportu, Legislativy ve sportu a EU a Strategií a metodiky ve sportu, posílila by i role výzkumu. Takže musíme postupně stavět. Pod kterou střechou to bude, o tom rozhodnou politici.

Máte nějaký cíl, který Vás žene dopředu? Případně přání?

Nezužovat problémy sportu na peníze a jejich přerozdělení, vzájemný respekt a spolupráci sportovních funkcionářů a úředníků, fungující a profesionální úřad. Toho nelze dosáhnout bez kvalitního týmu, v tom se moje práce od sportu neliší. Moje nejtajnější pracovní přání je, aby dotace 2019 byly na účtech sportovních organizací do 31. 3. 2019. 

 

PhDr. Karel Kovář, PhD. (1973) vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově a dlouhodobě působil v jejím vedení. Kromě více než 50 odborných článků je spoluautorem několika koncepčních dokumentů v oblasti sportu. Od roku 2016 pracuje na MŠMT v odboru sportu.