I přes skromné podmínky vozí čeští potápěči pravidelně světové medaile

Rozhovor s Pavlem Macurou, prezidentem Svazu potápěčů ČR.

I přes skromné podmínky vozí čeští potápěči pravidelně světové medaile

MUDr. Pavel Macura stojí již řadu let v čele Svazu českých potápěčů. Nyní mu přibyla i nová funkce místopředsedy Sdružení sportovních svazů ČR. Té se chce zhostit zodpovědně a proniknout hlouběji do problematiky sportovního prostředí. Stejně jako řada menších odvětví, i potápěči se připravují ve velmi skromných podmínkách. O to překvapivější je pak skutečnost, že i tak patří ke světové špičce a pyšní se řadou světových medailí.

Jak jste se dostal k potápění a jak dlouho už se mu věnujete?

Velmi mne inspirovaly filmy legendárního oceánografa a potápěče J. Y. Cousteaua a tréninky potápěčů v bazénu nebo na lokalitách v okolí Hradce Králové. Potápění se věnuji od roku 1974 a podařilo se mi naplnit svoje přání a potápěčská očekávání. Začínal jsem od školy přístrojového potápění k Bronzovému odznaku, pracovnímu potápění až po práci instruktora potápění CMAS. Sportovní potápění jsem spojil i se svou profesí lékaře, kde se mimo jiné věnuji potápěčské a hyperbarické medicíně. Základem všeho byl náš Klub sportovního potápění C 21 v Hradci Králové, ale hlavně výborná parta nadšenců-potápěčů v něm.

Takže Vás vždy přitahoval vodní život?

Ano, ale vždy jsem se zajímal nejen o moře pod hladinou, ale i o lodě a cestování. Měl jsem to štěstí, že jsem se tři roky plavil jako lodní lékař po světových oceánech a mohl jsem zjistit o mořích a potápění ještě víc. Kdykoliv jsem měl v přístavu čas a povolení opustit loď, snažil jsem se podívat pod hladinu. V současnosti se již tak často nepotápím, ale s potápěním jako takovým jsem denně v kontaktu nejen ve vedení Svazu českých potápěčů, v našem klubu, ale i v mezinárodní nadaci bezpečného potápění DAN Europe a její české pobočce.

V čem vidíte největší přínos střešní organizace Sdružení sportovních svazů České republiky pro její členské svazy?

Přínos spatřuji zejména v tom, že přirozeně a na základě dobrovolnosti a konsenzuálního přístupu spojuje, hájí a lobuje za zájmy technických sportů a přitom je otevřené novým sportovním svazům podobného zaměření. Pokud by jednotlivé sporty a svazy prosazovaly individuálně své zájmy v konkurenci a za situace, která u nás panuje ve sportovním prostředí, tak by toho mnoho, a dlouhodobě už vůbec ne, nezískali. Nedělám si iluze, že by malé svazy obstály v konkurenci jiných větších a společensky více profitovaných sportů, např. v oblasti státních dotací a pozornosti nejen MŠMT.

Co si od nové funkce místopředsedy Sdružení slibujete a co bude Vaší prioritou? Rád poznávám nové věci a věřím, že funkce místopředsedy mi pomůže hlouběji proniknout do problematiky složitých vztahů ve sportovním prostředí. Také doufám, že se nám spolu s kolegy podaří posunout věci k většímu prospěchu všech našich sportů a členů Sdružení. Prioritou bude důraz na zvyšování prestiže našich sportů, hájení jejich zájmů s akcentem na soustavnou podporu sportování dětí a mládeže a dále důraz na bohužel v minulosti až společensky úzkostlivě opomíjené prvky brannosti našich sportů. V měnící se turbulentní světové a evropské politické situaci nabývá brannost a výchova opět přirozeně na významu.

Jak je na tom aktuálně česká reprezentace potápěčů? Vnímáte zájem mládeže a dětí?

Naši reprezentanti napříč orientačním potápěním, ploutvovým plaváním, podvodním hokejem, podvodním rugby až k apnoe nám všem dělají léta velkou radost a jako sport patříme k nejúspěšnějším. Bohužel však nikoliv z hlediska popularity a sponzorské podpory. Přitom naši reprezentanti patří do první desítky nejúspěšnějších zemí v potápěčských sportech v rámci mezinárodní potápěčské federace CMAS. Každý rok přivážejí téměř dvě desítky medailových umístění ze světových soutěží. To, že Češi získávají tituly mistrů světa, se již stalo pravidlem. O to je úspěšnost pozoruhodnější, když si z ekonomického hlediska uvědomíme, v jakých podmínkách sportovci a trenéři pracují a jak vypadá jejich zázemí. Zájem dětí a mládeže o naše sporty je, i když lze pozorovat trend přesunu zájmu od tradičních disciplín k těm novějším, jako je například freediving, UW hokej a UW rugby.

Co vnímáte jako nejpalčivější problém Svazu potápěčů? Na co se chcete zaměřit?

Problémů je samozřejmě více, než bychom si všichni přáli, to ale patří k životu nejen sportovních organizací. Jako jeden z problémů táhnoucích se z minulosti vidím nutnost neustálé aktivace jisté loajality klubů a jejich členů k potápěčským svazům, zvyšování svazové prestiže a atraktivity nejen zevně, ale zejména směrem dovnitř svazu ke členům, rozšiřování nabídky svazových služeb a výhod členství. Z dlouhodobého hlediska je to pak potřeba soustavné snahy o sjednocení potápění v rámci České republiky, a to na základě dobrovolnosti.