Sportu chybí stabilní financování

Rozhovor s Jozefem Regecem, senátorem, předsedou Podvýboru pro sport a bývalým reprezentantem v silniční cyklistice.

Sportu chybí stabilní financování

Co sportu podle vás nejvíce chybí?

Peníze a dlouhodobá koncepce toho, kam se má sport ubírat. A situaci vnímám jako opravdu kritickou. Sice je to možná pět minut po dvanácté, přesto jsem rád, že se teď sport stává velmi důležitým politickým tématem a věřím, že se konečně po několika letech podaří sportovnímu prostředí v České republice položit nové, velmi pevné základy.

Jak by měla ideální koncepce financování sportu vypadat?

Za klíčové považuji, aby sport měl jasně definované financování. K tomu potřebujeme především samostatnou rozpočtovou kapitolu a politickou shodu na tom, kolik peněz bude stát investovat do sportu a kde tyto peníze získá. Také je třeba si říct, kam by se měl sport v České republice vyvíjet, a na jaké segmenty se zaměříme. Pokládáme za důležité se soustředit především na to, aby nám daleko více sportovaly děti a mládež. K tomu musíme vytvořit příslušené podmínky, ať už v oblasti materiálního a technického zázemí, tak v oblasti motivace trenérů. Systém financování sportu pak musí být vysoce transparentní a zároveň jednoduchý, aby nedocházelo k některým nestandardním postupům.

Jaký je naopak ten nejhorší scénář?

S trochou nadsázky mohu říct, že zachování současného stavu. Je velmi nedůstojné, že sportovci jsou odkázáni na vůli nebo zlovůli některých politiků, ať už na komunální nebo centrální úrovni, a musí rok co rok chodit s prosíkem doslova škemrat alespoň o nějaké peníze pro svou sportovní činnost nebo investice. Panuje chaos, který brzdí jakýkoliv rozvoj nebo alespoň obyčejné plánování.

V minulosti se hodně hovořilo o vytvoření Ministerstva sportu. Uvítal byste ho?

Pro mne je klíčové, aby sport měl svoji samostatnou rozpočtovou kapitolu, která bude mít jasně definované daňové příjmy. Jestli pak bude tento rozpočet spravovat ministerstvo školství právě kvůli těsné vazbě na sportovní výchovu, anebo vznikne samostatné ministerstvo, je spíše otázkou další diskuse a ekonomických analýz.

Mělo by vlastní ministerstvo pro sportovce nějaké zásadní výhody?

Hlavní je, aby cesta mezi státním rozpočtem, který bude financovat český sport, a konkrétním sportovcem, na jehož činnost mají tyto peníze posloužit, byla co nejkratší. Bylo by tragédií, kdyby se většina peněz ztratila nebo projedla po cestě anebo zabloudila ve spletitých chodbách jakéhokoliv státního úřadu. Pokud další diskuse ukáže, že řešením je samostatné ministerstvo, nebudu se podpoře této myšlenky bránit. Je třeba si uvědomit, že sportu se v České republice věnuje více jak dva miliony lidí, jde o celospolečenský fenomén, který výrazným způsobem může přispět mimo jiné k rozvoji zdravého životního stylu, ale být také ekonomickým činitelem.

Dá se porovnat nynější situace financování sportu s tou, kdy jste sám závodil?

Situace je diametrálně odlišná. Nedostatek peněz způsobil vážné problémy především v amatérském sportovním prostředí a nebýt hrstky nadšených trenérů a sportovních funkcionářů, možná by se už dávnou zhroutil celý systém sportovní průpravy dětí a mládeže. Pro sportovce na vrcholové úrovni se vždy zatím nějaké peníze našly, ale naší snahou je, abychom vytvořili stabilní financování aktivit pro celé sportovní prostředí, kde velký důraz chceme položit právě na děti a mládež.

Myslíte si, že děti sportují dostatečně?

Právě zde vidím jedem z velkých handicapů posledních let. Pokud se nám sportování dětí a mládeže nepodaří včas podchytit a zvrátit tento trend, nebudeme mít za chvíli ani žádné profesionální sportovce, protože jednoduše nebudou mít z koho vyrůst. A nelze opomenout ani technický sport. Fyzická zdatnost a technické dovednosti jsou totiž spojenou nádobou a jedno bez druhého podle mne v žádném sportu neexistuje.

Česká politická scéna má ve svých řadách několik bývalých sportovců. S jakou vizí jste do politiky vstupoval vy?

Do politiky jsem pochopitelně vstupoval s více tématy, ale je pravda, že sport je mojí srdeční záležitostí. Proto jsem se také v Senátu zapojil do práce v rámci podvýboru pro sport a jsem rád, že i teď nabíráme nový dech k tomu, abychom přiložili ruku k dílu při tvorbě sportovní koncepce. A nikoliv až ve chvíli, kdy do Senátu na konci legislativního procesu dorazí v nějaké podobě nový sportovní zákon.

Je pro vás v celé problematice výhodou, že jste sám bývalý profesionální sportovec?

Ano, může to být jistá výhoda, protože dobře znám prostřední profesionálního sportu. Ale sport není jen ten na vrcholové úrovni. Pozornost musíme věnovat právě sportovní výchově dětí, investicím do trenérů, kteří odcházejí, ale i hřišť a tělocvičen, které nám padají na hlavu. Proto jsem rád, že se v rámci senátního podvýboru pro sport sešla skupina velmi aktivních senátorů, kteří mají chuť pracovat na nové koncepci sportu a jsou připraveni do této práce vložit své dlouholeté zkušenosti.