Spolupráce Sdružení a České unie sportu nabírá konkrétní formy

Diskuzní fórum České televize se Zdeňkem Ertlem a Miroslavem Janstou.

Spolupráce Sdružení a České unie sportu nabírá konkrétní formy

Memorandum o spolupráci a součinnosti, které v září letošního roku podepsaly dvě největší střešní sportovní organizace v České republice – Česká unie sportu (ČUS) a Sdružení sportovních svazů České republiky (Sdružení) – začalo nabírat konkrétní formy.

Záhy po podpisu se už uskutečnily také první společné aktivity. Premiérovou akcí byla reprezentativní konference na téma financování sportu v regionech, která nesla podtitul Sport = nepřítel státu? Konala se ve spolupráci s internetovým portálem SportovníListy.cz 17. září v pražském hotelu Pyramida.

O tomto diskusním fóru, jehož se mj. zúčastnil i ministr školství Marcel Chládek, jsme  podrobně informovali už v zářijovém vydání zpravodaje Sdružení. Také v tomto čísle je mu však věnován významný prostor na straně 3 formou publikování podstatných pasáží diskusního příspěvku předsedy Sdružení Zdeňka Ertla, jenž v něm podrobil kritice nejen dosavadní nepřehledný a netransparentní systém státního financování českého sportu, ale především navrhl rychlé a efektivní systémové řešení.

 Snídaně a dvojrozhovor

Další společnou akcí ČUS a Sdružení – dvou sportovních organizací sdružujících 95 procent sportovní členské základny v České republice – bylo uspořádání snídaně s ekonomickými a sportovními novináři 12. listopadu v Letenském zámečku v Praze za účasti předsedy ČUS Miroslava Jansty i předsedy Sdružení Zdeňka Ertla.

Pracovní název tohoto neformálního setkání zněl: Financování sportu v regionech. Toto téma je nyní velice aktuální právě vzhledem k tomu, že po komunálních volbách začínají na radnicích českých měst a obcí pracovat nová zastupitelstva – mnohé z těchto informací jsou důležité právě pro jejich lepší orientaci v celé problematice.

Hovořilo a diskutovalo se zde velice otevřeně a kriticky a výsledkem byla série článků v klíčových českých médiích, která popsala situaci v českém sportu, jeho financování i pokusy o jeho zprivatizování některými zájmovými skupinami či marketingovými agenturami.

Na tuto snídani poté navazoval rovněž dvojrozhovor předsedů Jansty a Ertla 25. listopadu v diskusním pořadu České televize „Téma pro hosty“ na kanálu ČT sport. Hlavním podtextem tohoto interview bylo opět financování sportu v České republice a především hledání způsobu, jak potřebné finanční prostředky nasměrovat tam, kde jich je třeba nejvíc – do regionů a k mládeži.

Na snídani s novináři i před televizními mikrofony zaznělo mnoho podnětných myšlenek, které výstižně ilustrují současný stav v českém sportu i jeho aktuální problémy. Nejzajímavější názory přetiskujeme na následujících řádcích.

O podfinancování sportu

ZDENĚK ERTL: „Český sport je výrazně podfinancován a ze všech zemí Evropské unie je na tom nejhůř! Od státu dostává ročně něco přes tři miliardy korun, což představuje 0,08 procenta z hrubého domácího produktu. Přitom by potřeboval minimálně 12 až 15 miliard! Jen pro srovnání – Slovensko dává 0,42 procenta HDP a průměr v Evropské unii se pohybuje kolem 0,40 procenta. Sport přitom do státního rozpočtu přispívá ročně částkou 37 miliard korun, do veřejných pak dalšími 17 miliardami! Tvrdou realitou českého sportu je, že majetek chátrá, členská základna chudne, dobrovolníků ubývá, protože rodiče už nemají prostředky financovat aktivity svých dětí, a k tomu ještě další úbytek peněz ze státního rozpočtu pro příští rok.“

 O rozdělování peněz samosprávami

MIROSLAV JANSTA: „Nový loterijní zákon přijatý před dvěma lety, podle něhož peníze z hazardu nyní rozdělují místní samosprávy, financování sportu v regionech příliš nepomohl. Ačkoliv do měst a obcí momentálně směřuje o pět až šest miliard korun víc, zastupitelstva distribuují na sportovní aktivity zhruba stejný objem peněz jako předtím, takže se žádné zlepšení nekoná. Místo do mládeže nebo na rekreační sport investují do infrastruktury – například chodníků, zeleně nebo osvětlení. Předvolební sliby bývají rychle zapomenuty, ale pak se všichni diví, že narůstá třeba drobná kriminalita nebo případy sociálních patologických jevů.“

 O špatném distribučním klíči

ZDENĚK ERTL: „Klíč k rozdělování peněz do sportu hledá stát od roku 1990. Tehdy byl Svazarm, předchůdce Sdružení ještě financován armádou, neboť provozoval převážně branné aktivity a technické činnosti. Tato ekonomická podpora však skončila a dnes se naše organizace stala odstrkovanou Popelkou. Najednou mnohým vadí, že v našich svazech nejde pouze o sport, ale také o pravidelnou činnost a rozvoj technických dovedností. Jenže třeba dobrovolní hasiči bývají v obcích často jedinou aktivní zájmovou složkou. Základní problém je způsobený tím, že peníze chtějí všichni, ale do sportu jich míří velice málo. Musí se o ně dělit profesionální, amatérský, rekreační i mládežnický sport. Rozdělování i toho mála prostředků není správné a hlavně není systémové. Navíc podivně stanovená kritéria nikdo nevyhodnocuje. Do malých svazů, ani do malých jednot nebo klubů peníze prostě nejdou.“

 O snaze ČOV řídit český sport

 MIROSLAV JANSTA: „Český olympijský výbor chce víc pravomocí. Nechci útočit na ČOV, pana Kejvala podporuji jako jeho předsedu, ale je třeba oddělit strategická rozhodnutí českého sportu od výkonného výboru ČOV. ČOV by se měl věnovat tomu, k čemu je podle svých stanov určen, tedy k šíření myšlenky olympismu a zajištění účasti českých sportovců na olympijských hrách. Nejdůležitější ze všeho jsou sportovní svazy. A ty ČOV nikdy žádné své kompetence nepředaly. Český sport by mělo řídit kolegium zřízené při olympijském výboru.  Zasedali by tam zástupci největších svazů, to jsou fotbal, hokej, atletika a lyžování, s nim předsedové ČUS a Sdružení, zástupce Ústředního Automotoklubu, Sokola a Asociace školských sportovních klubů."

ZDENĚK ERTL: „ČOV nemá kompetenci zastupovat všechny. Je tu boj o peníze, ale my se musíme bavit především o sportu. Pan Kejval mě nemá rád, protože ČOV kritizuji, a přestože jsem členem výkonného výboru, nebavil se se mnou o ničem snad dva roky. Naše svazy ve Sdružení prostě nedosáhnou na peníze, které dostane z loterií ČOV. Tratí na tom nejen malé svazy, ale třeba také požární sport, který má zhruba 360 000 členů, nedostal ani korunu. A biatlon, s pěti medailemi náš suverénně nejúspěšnější sport na posledních zimních olympijských hrách v Soči, dostane jen symbolický příspěvek 600 000 korun, stejně jako aerobic a méně než kuželkáři! Ani jedno hledisko – velikost členské základny, hodnota majetku, sportovní úspěšnost – nebylo u našich svazů zohledněno. Lze se jistě domluvit, že střešní organizace budou z rozdělování vyjmuty, ale pak je velmi podivné, když se ČOV nechová tímto způsobem ke všem stejně. ČUS a naše Sdružení peníze nedostanou, Sokol a Autoklub ano. Velmi to připomíná systém rozdělování dotací, který kritizoval pan ministr Chládek: Když zná Pepa Frantu, tak dotaci dostane. To, že ČOV zvýhodňuje určité skupiny, ukazuje, že peníze rozdělovat nemůže."

MIROSLAV JANSTA: „Vadí mi také způsob, jakým ČOV rozděluje více než 400 milionů, které na jeho konto letos přišly v souvislosti s novelou loterijního zákona od společností provozujících loterie a kurzové sázky. Pochopil bych, že Česká unie sportu z toho nedostane nic. Ale když si pak ČOV sám pro sebe přiklepne 10 procent a Sokol dostane 2 procenta, tak to už nepochopím. Bylo jasně domluveno, že ČOV bude v tomto ohledu jen "průtokáčem" a že prostě tamtudy peníze projdou. A najednou si z toho sám nechá 10 procent."