Potápění jako profese není pro každého

Rozhovor s Jaroslavem Knotkem, předsedou Asociace profesionálních potápěčů ČR.

Potápění jako profese není pro každého

Potápění bereme často jako zábavu pro letní měsíce dovolené. Lhostejno, jestli u moře nebo řeky, pískovny, či rybníka. Profesi profesionální potápěč vnímáme spíš přes televizní obrazovku jako součást atraktivního děje akčního filmu nebo přírodopisného dokumentu.

Jaká je realita jsme se zeptali předsedy Asociace profesionálních potápěčů ČR, Jaroslava Knotka.

Profesionální potápění má u nás vcelku dlouhou historii. Přesněji bych měl říci asi pracovní potápění, neboť se tahle činnost vázala asi nejvíc k vodohospodářským stavbám. Profesionální potápěči pracovali v českých zemích odedávna. Na vodohospodářských stavbách, při splavňování řek. Ale i u hasičů a jako armádní potápěči například v Císařském a královském válečném námořnictvu (K.u.k. Kriegsmarine).

Vyučil jste se potápěčem nebo vás přivedla k oboru jiná činnost nebo záliba?

Profesionálním potápěčem byl můj otec Jaroslav Knotek st. Vyrůstal jsem od malička mezi potápěči Trygonu Brno, pracujícími pod vodou. Mezi těmi úžasnými chlapy. Byli pro mne vzorem a příkladem. Vyučil jsem se elektrikářem a absolvoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Brně (tato průprava se mi pak v mém profesním životě potápěče hodila). Toužil jsem být potápěč. V 18 letech v roce 1974 jsem absolvoval profesní potápěčskou zkoušku. Mohl jsem pracovat pod vodou za peníze. Učil jsem se od starších kolegů a sbíral zkušenosti na českých přehradách a řekách, tam kde realizovala zakázky firma Trygon. Uběhlo 46 let. Dnes mám několik firem zabývajících se vodohospodářstvím, a to i v zahraničí.

Dá se profesionální potápění nějak škálovat? Tedy asi kromě toho základního – v moři a ve sladké vodě?

Rozdělení je na dvě základní skupiny. OFFSHORE a ONSHORE Diving. První skupina je potápění ve vzdálenosti více jak 16 mil od pobřeží, většinou ropné a plynárenské těžební platformy. Potápění na hloubkách, saturované sestupy (dýchají se při nich umělé směsi plynů). Velmi nákladné operace. Druhá skupina je potápění do 16 mil od pobřeží. Inspekce a opravy zaoceánských lodí. Velkoplošné čištění trupu a propelerů od nárůstu brzdících lodě a výrazně zvyšujících spotřebu paliva. Opravy vodohospodářských staveb, přístavních zařízení atd. I tady se provádějí saturované sestupy. Sladkovodní lokality. Na OFFSHORE i ONSHORE se stále častěji používají různé dálkově řízené roboty ROV nahrazující potápěče. ROV používáme i v České republice.

Co musí splňovat profesionální potápěč? Určitě se ocitne tváří v tvář řadě situací, které musí okamžitě řešit. Jde o zdraví a někdy i o život…

Předpokladem je výborná fyzická i psychická kondice, zkušenosti. Tato profese je o osobním nasazení. Pevné nervy a klid při řešení fatálních situací. Hyperaktivní chytráci jsou zdrojem problémů jak pro sebe, tak pro zbytek týmu. Někdy kvalifikace získají i lidé, kteří na profesi nemají předpoklady. Certifikáty jsou pak jen zbytečně vyhozené peníze (hodně peněz).
Takové případy jsou dost časté. Za den, dva je jasné s kým máte tu čest (papír, nepapír). Koupíte dotyčnému zpáteční letenku a je po problému. Často mu tím zachráníte jako šéf život.

Týká se dekomprese také potápění u nás? Je to fyzikální jev….

Vliv dekomprese je patrný už od hloubky 13 metrů, tedy i v našich podmínkách. Hloubka ponoru a čas v ní strávený jsou limitující. Cílem je snížit následky na organismus potápěče na minimum. Potlačit objem dusíku v dýchacím plynu. Pro potápěčské práce ve větších hloubkách je třeba zajistit vhodné složení dýchacích plynů s ohledem na druh práce a dekompresní proceduru. Pro potápěčské práce v hloubkách větších než 50 m nepoužívat jako dýchací plyn vzduch a zajistit vhodné složení dýchacích plynů v souladu s kompresními procedurami pro použití umělých dýchacích plynů.

Bezesporu atraktivní záležitosti je hlubinné potápění v moři. Když si pod tímhle pojmem představím třeba kontrolu infrastruktury podvodních telefonických kabelů nebo základen těžebních ropných plošin – jak moc jsem blízko pravdě?

Není to přesně ono. Hodně přesně to popsal Rosťa Havlík, který je nejpovolanějším Čechem co do problematiky OFFSHORE potápění. Režim na gigantickém monstru ropné plošiny svým způsobem připomíná službu v armádě. Zažíváte kombinaci tvrdé disciplíny a nudy. Je proto dobré mít za sebou vojnu. Nějací hipsteři z Kalifornie tu moc šťastní nebudou. Prostě pracuješ 12 až 14 hodin denně, pak musíš zalézt do díry a čumět na filmy. Jaký je den vlastně ani nevíš. Poznáš to snad jen podle jídla. Každý pátek jsou mořské příšery, v úterý a v sobotu steak, ve středu špagety. To je neměnný zákon. To není popis nějakého podivného vězeňského režimu či nové bizarní reality show. Takhle se žije na ropných plošinách, kterých jsou po světových mořích a oceánech tisíce. A na jejich palubách je i několik Čechů. Ačkoliv jde o práci pro suchozemské Čechy neobvyklou, v cizině si jich váží. Na plošinách mají dobrou pověst, protože jsou ochotni tvrdě dřít.. Na druhou stranu se tam dají vydělat víc než slušné peníze. I stovky dolarů za den. Ročně to dělá i přes dva miliony korun. Ovšem život uprostřed vodní masy je náročný na psychiku i fyzickou kondici. Vždyť na plošině jste vlastně uvězněni třeba i sto dní téměř v kuse.  Aby se člověk aspoň trochu hýbal, procházíme se dokola na přistávací ploše pro vrtulníky.

Nemohu se nedotknout filmu Čelisti. Setkal jste se naživo při výkonu práce se žraloky?

S kolegou Petrem Kašpárkem jsme v dubnu loňského roku svařovali poškozené kormidlo velké kontejnerové lodi. Bylo to na rejdě přístavu Laem Chabang v Thajsku. Pracovali jsme v proudech a práce to byla náročná ve všech směrech. Vše pod dohledem technických inspektorů dozoru. Ale nejen pod jejich dohledem. Záblesky elektrického oblouku a magnetické pole přitahovali hlavně v noci zvědavé ryby, včetně žraloků. Ti nám strkali hlavami do potápěčských přileb a mařili práci. Zleva i zprava nás pak chránili kolegové a tloukli je vším co bylo po ruce, abychom mohli v klidu svařovat konstrukci kormidla.

Je to to jediné nebezpečí, se kterým jste se v moři setkal? Bál jste se?

Pokud se bojíte, nelezte do vody. Dobře tuto profesi mohou dělat jen lidé, kterým je pod vodou dobře a vodu vnímají jako ,vlídnou mámu. Nikde jsem se necítil lépe než pod vodní hladinou. Při profesním potápění hrozí celá řada nebezpečí. Jsou vytvořeny bezpečnostní standardy dodržované po celém světě. Vycházejí z praxe a omezují fatální chyby a omyly, které se staly v minulosti. Dál je s vámi realizační tým, který vás má na starosti a stará se o vaši bezpečnost. Na dodržování dbají certifikační společnosti, které mají dozor nad tímto segmentem trhu. Tak je tomu v zahraničí. V České republice je situace bohužel jiná. Zaklínadlo – nejnižší vysoutěžená cena – zatlačilo do pozadí i elementární pravidla při realizaci potápěčských prací. Co Čech to profesionální potápěč. Vymahatelnost práva – nula. To je realita u nás. V zahraničí s tvrdými, ale férovými pravidly pro všechny se nám pracuje lépe.

Někdy musí být smutné vidět na vlastní oči devastaci moří a oceánů odpadem. A nemusíme vlastně ani jezdit mimo tuzemsko. I naše vodní plochy jsou zaneřáděné. My vidíme asi jen špičku ledovce, pro Vás to musí být ještě více depresivní …..

V našich podmínkách to je depresivní do chvíle než problém začneme řešit my. Vše co člověk pokazí, může zase napravit. Realizovali jsme řadu zakázek souvisejících s odstraněním odpadu ze dna. Disponujeme technikou, která umí odpad nasát, přepravit na hladinu i na značnou vzdálenost, izolovat a připravit k likvidaci. To je v našich podmínkách a bavíme se řádově jen o desítkách tisíc tun. Oceány se svou rozlohou a zatížením odpady, to je opravdová deprese.

S jakou největší rybou jste se pod vodou u nás setkal?

Jsou to sumci. Je to dominantní ryba, bez přirozeného nepřítele a také se podle toho chovají. Stává se, že nás vyhánějí ze svého teritoria, například základových výpustí přehrad. Šťouchance a sem tam modřinu od tak velké ryby nepřehlédnete.

Když bych Vám dal na výběr trávit letní dovolenou u Velkého bariérového útesu nebo na Šumavě, co si vyberete?

Já beru oboje. Na lodi s partou kamarádů potápěčů to nemá chybu. Na Šumavě v obytném autě s vnoučaty také ne.

Jan Matoušek (Novinykraje.cz), foto: archiv respondenta

---
---