Vychovali jsme nejlepší biatlonisty v celé historii

Rozhovor s prezidentem Českého svazu biatlonu Václavem Fiřtíkem nejen o medailových žních na ZOH v Soči 2014.

Vychovali jsme nejlepší biatlonisty v celé historii

Fantastické úspěchy českých biatlonistů na olympiádě v Soči rozjitřily srdce nejednoho českého fanouška včetně prezidenta Českého svazu biatlonu Václava Fiřtíka. Ani medailové žně však nejsou zárukou dostatečné finanční podpory tohoto sportu, ke kterému si stále častěji nacházejí cestu další mladé talenty. Jaké šance je čekají?

Biatlon se stal s pěti olympijskými medailemi nejúspěšnějším českým sportovním odvětvím v Soči. To je krásný pocit, že?

Je to sen, ze kterého se člověk nechtěl probudit. Na olympiádu jsme si jeli pro jednu medaili, chtěli jsme přepsat českou historii. To se povedlo hned první den a uklidnilo to celý tým. Pět medailí je fantazie. Přestože výsledky z předešlých závodů v sezóně naznačovaly skvělou formu našich biatlonistů, olympiáda je hrozně specifická. Trvá dlouho, závodů je hodně. Někdo to nemusí vydržet fyzicky a jiný psychicky. I v Soči se nemoci hodně přenášely, nás se to dotklo naštěstí až na samý závěr. V týmu nebyl snad nikdo, kdo by si z olympiády nepřivezl nějakou virózu - včetně mě.

Čeští biatlonisté už tedy definitivně patří mezi světovou špičku!

Pětice Soukalová, Vítková, Moravec, Soukup, Šlesingr má už ve světě jméno a jsou bráni za vážné soupeře, kteří usilují o přední umístění i medaile. Počítá se i s naší štafetou mužů a smíšenou štafetou. O to víc nás překvapila v Soči štafeta žen skvělým čtvrtým místem. Trenéři mi dokonce nechtěli před závodem složení štafety vůbec říct. A když jsem si ji o půlnoci přečetl na internetu, málem jsem spadl z postele a říkal si, to teda něco vymysleli. Ale nakonec se ukázalo, že to byl správný tah. V biatlonovém světě máme jednoznačně zvuk.

Olympijské medaile jsou tedy zaslouženou odměnou za uplynulou sezonu?

Nejen za tu poslední sezonu, naši sportovci o sobě začínali dávat vědět už v roce 2010. Tehdy se vyměnilo trenérské vedení, které pochopilo, že tu bude mistrovství světa a nemůžeme hrát druhé housle. Dali jsme proto více finančních prostředků do cílené přípravy sportovců a už tehdy se začala úroveň hodně zvedat. V závodech Světového poháru jsme začali bodovat, dokonce je i vyhrávat a závodníci to potvrzovali i v této sezoně. Upřímně musím říci, že jsme pro Soči všichni z medailového hlediska spoléhali na smíšenou štafetu, která podle nás byla jistá. To, že přibyly další čtyři kovy, je opravdová třešnička.

Jaká gratulace nebo reakce vás nejvíce pobavila?

Když jsme oslavovali druhou medaili, stříbro Ondry Moravce, měli jsme za sebou závody ve sprintu a ve stíhačce.  A jeden kolega říkal: „No jo, chlapi, ale co budeme dělat, teď teprve přijdou na řadu ty naše parádní disciplíny. To asi naše játra neunesou!“ To bylo opravdu příjemné zpestření, vypadalo to, že odteď budeme muset dělat medaile jako na běžícím pásu.

Jakou má nyní biatlon v České republice pozici?

Myslím, že jsme protrhli bariéry. V devadesátých letech byl biatlon strkán do vojenských nebo svazarmovských sportů, moc se o něm nevědělo a lidi moc nebral. Ale v roce 1993 se nastartovala nová éra, biatlon šel hodně nahoru. I televize si uvědomily, že pro obraz a kamery je to hodně atraktivní sport. Na střelnici se všechno mění a to, co vypadá naprosto jasně, nakonec mizí a závod dostává novou podobu. A pochopili to i diváci na loňském mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, což mě velmi potěšilo. Příští rok zde uspořádáme Světový pohár a věřím, že pro diváky bude opět velmi zajímavý a že nás podrží.

Proč je podle vás biatlon nyní v Česku najednou tak oblíbený?

Vždycky jsme měli generaci sportovců, která byla na dobré úrovni, ale prostě se nám nedařilo dlouhodobě proniknout do absolutní špičky. Na olympiádě v Naganu jsme měli čtvrtého Ivana Masaříka, poté se v roce 2003 stala Kateřina Losmanová-Holubcová nečekaně mistryní světa. V roce 2005 přibyl další mistr světa Roman Dostál, současný televizní spolukomentátor. Pak ale nastoupila generace, která ve svém věku neměla výhody vrcholových středisek sportu a všechno si museli od svého mládí vyzkoušet – a to jsou Šlesingr, Moravec, Soukup. Ženský tým jsme zase natolik omladili, že jsme šťastní, když talenty jako Soukalová a Vítková na to mají a dokáží tým skvěle táhnout. Je to dlouhodobá systémová práce a troufám si říct, že nám nyní vyrostli ti nejlepší sportovci v celé naší biatlonové historii.

Odpovídají tyto výsledky podmínkám a podpoře, jíž se biatlonu u nás dostává od státu?

Patřím k dlouhodobým kritikům zabezpečení státní sportovní reprezentace, protože každý rok máme obavu, co spočítaný systém přinese. Myslím si, že když chce stát podporovat některé sporty a váží si jejich výsledků, že například po olympijských hrách příslušné osoby řeknou: Ano, chceme vás podporovat, proto vám dáme čtyři miliony ročně po dobu čtyř let. Není přece možné, abychom jednou dostali 3,9 milionu, jindy 3,6 a najedou 4,1 milionu. Příspěvek státu by měl být jednoznačně dán na čtyři roky ve stejné výši. Jinak je to velmi nesystémové, chybí nám určitá jistota, kterou můžeme zanést do plánu a počítat s ní. Jak máme vysvětlovat sportovcům, že mají najednou na přípravu o tolik a tolik méně nebo více než posledně? Ani vzájemným vztahům s nimi to nedělá dobře.

Může se tedy stát, že na některé sporty se prostě nedostane?

Bohužel musíme být tvrdí a říct si, že na některý sport u nás prostě nemáme prostředky. I proto, že na něj u nás nejsou podmínky, např. zde není žádná bobová ani sáňkařská dráha. Ano, máme reprezentanty, ale musíme počítat s tím, že budou muset jezdit trénovat do zahraničí a musí za to platit. Systém by měl podporovat vybrané sporty, olympijské i neolympijské, které přinášejí medaile a dělají dobré jméno České republice. Ty by měly mít finanční jistotu.

Mohou nyní biatlonu pomoci olympijské úspěchy pro taková jednání?

Navenek to vypadá, že když jsou nyní výsledky, tak se vše hned zlepší. Ale není to tak. Teď už jsou peníze spočítané podle toho, jak se nám vedlo loni. Na letošek tak paradoxně dostaneme ještě méně peněz. Olympijské úspěchy a medaile zasáhnou do propočtů až v roce 2015. Samozřejmě však také jednáme s partnery Českého svazu biatlonu o navýšení plnění ve smlouvách, z nichž by se pokryl čtyřletý cyklus. Sportovci tak plným právem dostanou to, co si za svou dřinu a úspěchy zaslouží.

Registrujete nyní zvýšený zájem o biatlon mezi mládeží?

Už v letošní zimě jsme zaznamenali dvojnásobný nárůst v žákovské kategorii, to nás moc těší. Ale zároveň už trenéři hlásí, že nemají vzduchovky a další vybavení. To všechno stojí peníze, v současné době máme 58 klubů. Bohužel nám zestárla i generace dobrovolných trenérů. Mladá generace se řídí heslem „Bez peněz do hospody nelez“. Trenéry by chtěli dělat všichni, ale kde na to má svaz vzít?

Může vám pomoci přerozdělení peněz z hazardu?

Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval v této souvislosti hovoří o přerozdělení 300 milionů z loterií. Já zatím vím asi o 40, možná 80 milionech. I tak k tomu ale dojde až na podzim a je otázka, co z toho opravdu bude. Bylo by to samozřejmě pěkné, práci trenérů bychom tak posílili.

Proč podobné úspěchy jako biatlon nemají i některá další odvětví - třeba lyžování?  

Těžko se mi hovoří o někom jiném. Klasické lyžování bylo svého času jednou z hlavních disciplín, které reprezentovaly Českou republiku. Ale musela se tam stát nějaká chyba. Osobně se domnívám, že větší peníze šly do špičky a zapomnělo se na základnu. Možná byli lyžaři ve stejné situaci jako my a peníze na trenéry prostě chyběly. Je rovněž pravděpodobné, že i celkový zájem o klasické lyžování opadl. Přece jen všichni bojujeme o stejné děti, které se snažíme získat pro svůj sport.

Je možné se vůbec vrcholovým sportem uživit?

To je hrozně citlivá věc. Míst pro vrcholové sportovce je opravdu málo, máme zabezpečených šest míst pro muže a šest pro ženy. Abychom některé sportovce udrželi, museli dokonce přejít na třetinové úvazky. Většinou jsou někde zaměstnaní, aby pokryli sociální a zdravotní pojištění a zbytek si musí hradit ze svého. Mnozí jsou dokonce registrovaní na Úřadech práce. Ale třeba Ondrovi Moravcovi si nemůžete dovolit říct, že bude jezdit za třetinu, vždyť je to špičkový sportovec. On musí mít plný úvazek. Na olympiádu se dostalo deset závodníků, kteří se počítají do špičky, takže zbývají vlastně jen dvě volná místa, která novým talentům můžeme nabídnout. Naším cílem je dostat se na počet deset mužů a deset žen, o které bychom se starali v přípravě na další olympiádu. A finanční jistota, o níž stále hovořím, by pomohla k tomu, aby mohlo kvalitně trénovat více mladých sportovců.

Loni se u nás konalo skvělé mistrovství světa, letos mistrovství Evropy. Co chystá český biatlon do budoucna?

Na začátku února příštího roku uspořádáme v Novém Městě na Moravě závod Světového poháru, kde uvítáme světové pole závodníků. Věřím, že tento týden biatlonu bude stát za to a že čeští závodníci ho podpoří skvělými výkony a fanoušci skvělou atmosférou. Další Světový pohár by se zde měl uskutečnit v prosinci 2016, proto bychom chtěli vybudovat zásobníky sněhu, které by ho udržely i v tak nevyzpytatelném počasí, jaké u nás v zimě bývá. Je skvělé, že s námi světová federace IBU počítá. Závody jsou u nás na velmi vysoké úrovni a závodníci se do Česka těší. Loni jsme si nasadili hodně vysokou laťku a chceme ji i nadále udržet. A z dlouhodobého hlediska se do roku 2016 musíme rozhodnout, zda se budeme ucházet o kandidaturu na další mistrovství světa v roce 2020 nebo 2021. Je potřeba si pořádně promyslet, zda v té době budeme mít generaci závodníků, která by na šampionátu sehrála důležitou roli. Taková akce je z organizačního i finančního hlediska velmi náročná. Uvidíme, co budoucnost přinese.