Autorita není nadvláda shora

Sport    str. 23    Komentáře

názor Miroslava Jansty

Autorita vzniká různě. Někdy bývá nařízena nebo prohlášena mocí shora, většinou pod pohrůžkou násilí. Ta nemívá dlouhého trvání. Jsou autority, které vznikají jakoby samovolně, tím, že je někdo lepší, dovednější nežli ostatní a získá si respekt schopnostmi či znalostmi. Třetí cestou, jak být autoritou, je vůle lidí, kteří si mezi sebou dobrovolně vyberou zástupce, aby je reprezentoval, zastupoval, aby hájil jejich zájmy, pomáhal jim, byl jejich slyšitelným hlasem v chaosu života. Takovému vzniku autority „odspodu“ obvykle říkáme demokracie.

Od určitého okamžiku je účelné pro několik klubů a svazů sdružit se do většího celku. Nikdo nikoho k ničemu nenutí, vše je dobrovolné. A tak vznikají trochu nešťastně zvané „střešní organizace“. Vznikají odspodu, vždy formou nominací, delegování a voleb… Skutečně demokraticky, s jasně společně sdíleným a defi novaným smyslem, účelem, cílem.

Největší takovou organizací je Česká unie sportu. Podobné je třeba Sdružení sportovních svazů České republiky. Historicky analogický proces má za sebou třeba Sokol a další organizace.

Také Český olympijský výbor je podobnou organizací. Vznikl proto, aby hájil zásady olympismu, které sdílí většina sportovců, aby připravoval a organizoval Hry a účast sportovců na nich.

Má-li být ČOV „přirozenou autoritou“ sportu v Česku, jak říká jeho předseda, nemůže se tak stát z rozhodnutí vyšší moci, státu, zákona nebo přáním vedení samotné organizace. Autoritou nemůže být ten, koho velká část těch, koho reprezentuje, neuznává. Hegemon ve sportu nemůže znamenat nadvládu shora. Jako spolek nemůže ČOV „řídit“ jiné spolky. To je logický, věcný i právní nesmysl. ČOV musí být pomocníkem českého sportu, jeho servisem, jeho vzorem.

Vedoucí úloha se ve sportu získává odspoda, svobodnou volbou a delegováním nejen lidí do orgánů, ale především společně sdíleným smyslem a účelem deklarovaným všemi dobrovolně sdruženými subjekty. Zatím jsou nejlepším servisem pro sport spolky, které si sami sportovci založili. Jejich „střešní organizace“ slouží svazům, klubům a jednotám, jsou jejich servisem a zázemím. Žádná z těchto organizací neřídí sport ani své členy, ale pomáhá jim, radí, naslouchá. Právě takovou cestou se vydala Česká unie sportu, největší národní střešní sportovní organizace.

Pro dosažení primátu, aby ČOV se stal pomyslným parlamentem českého sportu, vede ještě dlouhá a obtížná cesta. Věřím, že bude úspěšná.

Jako spolek nemůže Český olympijský výbor „řídit“ jiné spolky…

 

Foto popis|

O autorovi| AUTOR JE PŘEDSEDA ČESKÉ UNIE SPORTU (ČUS)